Jádro, obnovitelné zdroje a vodík. Možná také zpomalení útlumu těžby uhlí. To jsou logické trendy, ke kterým bude muset směřovat pod vlivem války na Ukrajině nová Státní energetická koncepce. Ta platná je stará již osm let. Od roku 2014, kdy byla vypracována, se však mnohé změnilo a rámcové cíle v dokumentu stanovené pro rok 2040 už jsou dávno zastaralé. Nová aktualizace se bude oproti plánu zaměřeného na Green Deal zřejmě lišit.
Vláda Petra Fialy, která je v úřadu od poloviny prosince loňského roku, do svého programového prohlášení začlenila několik bodů, týkajících se energetiky. Za jeden z nejdůležitějších lze považovat závazek aktualizace Státní energetické koncepce ČR do konce roku 2023. Do aktualizace dokumentu vláda chtěla promítnout závazky České republiky plynoucí z našeho příspěvku k dosažení klimaticko-energetických cílů Evropské unie.
To mimo jiné znamenalo, že Česko bude chtít přispět k dosažení uhlíkové neutrality do poloviny tohoto století. Už jen z toho vyplývá, že nová energetická koncepce bude muset počítat s nastavením cílů do roku 2050, což je o deset let dále než v koncepci stávající.
Z programového prohlášení Fialovy vlády dále vyplývalo, že se Česko bude postupně zbavovat uhlí, které by ze svého energetického mixu mělo vytěsnit do roku 2033. Stávající energetická koncepce však počítá s tím, že uhlí se ještě v roce 2040 bude na výrobě elektřiny podílet z 11 až 21 procent a na krytí celkové spotřeby energie z 11 až 17 procent.
Porovnáme-li aktuální energetický mix s vytyčeným mixem v energetické koncepci, pak nutně bude muset vzrůst význam jaderné energie. Ta se v současnosti na produkci elektřiny v Česku podílí z necelých 37 procent, ovšem do roku 2040 by měl její podíl stoupnout na 46 až 58 procent. Bude-li však Česká republika chtít být v polovině století uhlíkově neutrální zemí, na jádro se bude muset spolehnout v daleko větší míře a pouhé nahrazení jaderných bloků v Dukovanech novými nepostačí. Vláda si je ale zřejmě této souvislosti vědoma, a tak ve svém programovém prohlášení hovoří o nutnosti dobudovávat jaderné reaktory také v Temelíně.
Nejméně o polovinu se bude muset zvýšit také význam obnovitelných zdrojů, které dnes zajišťují necelých 15 procent výroby elektřiny. Platná energetická koncepce počítá s podílem od 18 do 25 procent.
Ovšem zcela zásadní zlom do celé aktualizace Státní energetické koncepce vneslo vypuknutí války na Ukrajině, kam vpadla vojska Ruské federace. Rusko je totiž největším dodavatelem zemního plynu do Evropské unie a pokrývá přes 40 procent jejího dovozu plynu. V případě České republiky je závislost na importu ruského plynu ještě výrazně vyšší. Ačkoli stávající energetická koncepce hovoří o nutnosti dlouhodobě snižovat závislost na dovozu energetických surovin, tento tlak po invazi Ruska na Ukrajinu nesporně zesílí.
Část problému může pomoci vyřešit sjednocení postupu celé Evropské unie při zajišťování dodávek energetických surovin mimo Rusko. V této souvislosti se jako alternativa nabízí dovoz zkapalněného zemního plynu například z USA nebo některých zemí blízkého Východu. To si ovšem vyžádá velké investice do vybudování terminálů na přijímání LNG, a tedy i další růst nákladů na zemní plyn. I tento krok tak bude směřovat ke znevýhodnění plynu v energetickém mixu s jinými zdroji.
V neposlední řadě bychom také neměli zapomínat na využití vodíku, který je čím dál častěji označován jako energetický zdroj budoucnosti. Aktualizace Státní energetické koncepce ČR by na vodík měla pamatovat, jelikož v koncepci stávající se o něm hovoří spíše jako o experimentálním energetickém zdroji.
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
