Na konci minulého roku (2019) trh afektovaly zcela běžné, z dnešního pohledu by se dalo říct až ordinérní kauzy, jako byla neverending story s kódovým označením BREXIT, nebo US-Sino obchodní spor, nicméně v těchto chvílích trhy rezignovaly na iracionalitu dvou výše zmíněných kauz a vydaly se na track cesty vedoucí do horoucích pekel.
Tahanice mezi USA a Íránem přerostly v konflikt, který bude mít pachuť krve civilních obětí, když mnozí cynikové připomínají výraznou podobnost mezi rokem 1998, impeachmentem B. Clintona a problémy D. Trumpa, vyšetřování jeho blízkého okolí a kupodivu také hrozícím impeachmentem.
Úvodní stránka The BEW York Times z roku 1998 by mohla být klidně z včerejšího dne…
V zájmu americké administrativy bezesporu je, aby první stránky novin sytily zprávy, které Američany spíše sjednotí za jejich establishmentem, než aby se na nich propírala možnost odvolání amerického prezidenta, zejména pokud se jedná o horký volební rok. D. Trump musí držet íránskou otázku dlouho živou a zde se opět nabízí legendární film Vrtěti psem…
Obavy z vývoje, nikoliv globální ekonomiky, ale do značné míry celosvětového míru, nyní sytí trhy a ženou iracionálním tempem ceny safe heavens, jako zlato, švýcarský frank k novým maximům. Pokud D. Trump, a prozatím se z jeho tweetů zdá že ano, vyeskaluje situaci ve svém dnešním prohlášení a odpoví silou na ranní reakci Íránu na marginalizaci gen. Suleimaniho, trhy se s velkou pravděpodobností propadnou, deprivovány vývojem a obavami z další eskalace. V případě Íránu pak musí být obavy o to intenzivnější, protože odplaty v historických kontextech nikdy nenásledovaly bezprostředně, ale přicházely s mnohaměsíčním odstupem. Viděno touto optikou, lze se jen obtížně domnívat, že vystřelení několika málo raket, které měly těsně před datem expirace na americké základny v Iráku, může být oním zadostiučiněním.
V roce 2012 izraelská tajná služba zabila íránského jaderného chemika (https://www.theguardian.com/world/2012/jan/11/iran-nuclear-chemist-killed), nicméně íránská odpověď přišla až po několika měsících, když byli zabiti izraelští diplomaté v Indii, Thajsku, Gruzii.
V roce 1992 IDF zabil generálního sekretáře hnutí Hizballáh (https://atlanticcouncil.org/blogs/iransource/twenty-eight-years-ago-hezbollahs-leader-was-assassinated-and-israel-paid-a-price/). Odveta přišla v podobě nákladního auta, naplněného bombami, které narazilo do izraelské ambasády v Buenos Aires a o život přišlo 29 lidí (https://mfa.gov.il/MFA/ForeignPolicy/Terrorism/Hizbullah/Pages/Terror-attack-Israeli-Embassy-Buenos-Aires-17-Mar-1992.aspx). Dva roky po tomto útoku Írán zdecimoval židovské komunitní centrum, kde zahynulo 85 lidí…
Příkladu by bylo možné najít mnoho. Transatlantické vidění světa zde selhává, čas zde ztrácí svoji roli. Pomsta se stává národním dědictvím. Tyto faktory by měl dnes mít americký president na paměti a dále neeskalovat napětí, protože za každé hrubé slovo, které si neodpustí, za každou další ukázku hrubé síly budou platit civilisté svými životy v budoucnosti.
Jak jsem uvedl výše, D. Trump však potřebuje ve volebním roce jasné vítězství; mezidohoda s Čínou, pokud skutečně 15. ledna dojde k jejímu podpisu, je jen krátkodobým a parciálním vítězstvím, ale Trump, čelící impeachmentu, potřebuje mnohem víc. Potřebuje „uklidit“ své vlastní problémy, přesunout je na jiné, potřebuje více, než ohlodanou kost v podobě mezidohody s Čínou, kterou by mohl předložit „industriálním“ voličům, kterým slíbil znovuotevření válcoven plechu, výroben automobilů… Potřebuje umlčet levicové intelektuály, kteří, poněkud nespravedlivě, odmítají jeho pozitivní vliv na ekonomiku USA, a pouze poukazují na fakt, že USA jsou díky svébytnosti prezidenta v mezinárodní izolaci, když jediným, historickým spojencem zůstává UK, a to pouze pro naději, že po vystoupení z bloku nahradí svůj obchod s EU obchodem s USA.
Trump potřebuje svoji malou válku, kterou hrdinně dotáhne do konce… Potřebuje íránskou krizi, potřebuje vystřelit několik prskavek, potřebuje pár kapek americké krve… (část lidí obeznámená s poměry má za to, že se jedná o předem sjednané divadlo, protože íránský Ajatolláh Sajjid Alí Husejní Chámeneí čelí v řadách vládní garnitury modernistickým tendencím a umírněnému přístupu k náboženství. Obě strany tedy potřebují jistý typ zpráv pro vnitřní potřeby a zde se znovu nabízí potenciální válka jako nejefektivnější stimul).
Nezbývá než si přát, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý!
Michal Dvořák, Tradecentrum
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
