ČEZ. Budou drobní akcionáři plakat jako v devadesátkách?

15. 6. 2023

0 1 612 2 minut čtení

Kabinet Petra Fialy dal přibližně před rokem najevo, že mu úvahy o zestátnění energetické skupiny ČEZ nejsou úplně cizí. Pomiňme, že od vlády, která se profiluje jako středopravicová, bychom čekali spíše plán na upozaďování role státu v ekonomice. Vládní tanečky kolem ČEZ ale nemají dopad pouze na tohoto energetického obra, ale i na jeho minoritní akcionáře a nepochybně také na budoucnost českého kapitálového trhu.

Akcie ČEZ jsou totiž nejobchodovanější akcie na pražském parketu, kdy až polovina objemu je zobchodována právě na akciích ČEZ. Pokud vláda z ČEZu minoritní akcionáře vytěsní, případně jej rozdělí na dva podniky s tím, že výrobní část (tedy ta nezajímavější) by přešla plně do státních rukou, a tím by se z pražské burzy stáhla, a zbývající (méně zajímavá) část by na burze zůstala, dá se s určitou mírou nadsázky hovořit o konci akciové burzy v Česku.

Drobní akcionáři, kteří sázeli na dlouhodobé infrastrukturní investice s relativně nízkým rizikem a stabilním výnosem, by tak po O2, resp. CETIN, přišli o poslední takový veřejně obchodovaný titul. A pokud by se svými prostředky chtěli zůstat na domácím kapitálovém trhu, nejspíš by jim u tohoto typu investic zbyly jen oči pro pláč. Jak se takové nabourání motivace a jistot drobných investorů provádí? Stačí sledovat počínání české vlády.

Debata kolem možného převzetí energetické skupiny ČEZ kompletně do státních rukou se rozproudila před více než rokem poté, co energií na evropském trhu začaly raketově růst. Hlasy volající po zestátnění největšího výrobce elektřiny v Česku se ozývaly zejména z úst opozičních politiků, kteří často dávali za vzor postoj zahraničních vlád ke svým domácím energetickým firmám. Zřejmě nejčastěji byl skloňován případ francouzské společnosti EDF. Tam už padla i poslední překážka, když odvolací soud zamítl stížnost ze strany minoritních akcionářů a francouzská vláda může svůj plán dotáhnout do konce.

Česká vláda se zpočátku k plnému převzetí ČEZ do státních rukou stavěla odmítavě. Argumentem byla především zdlouhavost a nákladnost takového procesu. Pokud mělo být cílem zestátnění ČEZ získání větší kontroly nad cenotvorbou, pak by skutečně vláda přišla s křížkem po funuse. Ostatně vývoj cen energií na trhu tomu dává zapravdu, dnes už by převzetí ČEZ pod kontrolu z důvodu zlevnění energie nedávalo žádný smysl.

Jenže vláda myšlenku zestátnění energetické skupiny neopustila. Naopak se zdá, že kroky k 100% ovládnutí ČEZ, a.s., které vláda v posledních týdnech podnikla, nasvědčují spíše zintenzivnění tohoto procesu. Jenže vláda zatím jasně neřekla, proč chce ČEZ plně ovládnout. Petr Fiala jen před časem uvedl, že cílem má být, aby stát získal kontrolu nad energetickou infrastrukturou.

Pokud je důvodem, aby stát mohl lépe zajišťovat energetickou bezpečnost České republiky, pak by naprosté ovládnutí ČEZ dávalo smysl. Stát by mohl zcela bez jakýchkoli ohledů na minoritní akcionáře rozhodovat například o tom, zda vybuduje nové jaderné bloky, respektive by mohl snáze ovlivňovat tuzemský energetický mix. Zároveň by mohl snáze rozhodovat o financování takových projektů.

Vláda by však měla své záměry jasně deklarovat. Současné mlžení kolem ČEZ totiž je zvyšuje nejistotu stávajících minoritních akcionářů, má neblahé dopady na tržní hodnotu firmy, a tedy i hodnotu investice minoritářů, a v neposlední řadě vznáší obrovské otazníky nad budoucností tuzemského kapitálového trhu, respektive Burzou cenných papírů Praha.

Zatím posledním krokem k převzetí ČEZ státem je schválení tzv. „lex ČEZ“ vládou. Jedná se o novelu zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. Klíčová je novelizovaná pasáž, která určuje, jak velká část akcionářů se musí vyslovit pro nerovnoměrné rozdělení firem obchodovaných na burze. Zatímco podle stávající úpravy je zapotřebí souhlasu držitelů nejméně 90 procent akcií, nově by postačilo jen 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. Připomeňme, že státu nyní patří zhruba 70 procent akcií ČEZ.

To se pochopitelně nelíbí nejen minoritním akcionářům, ale investorům jako celku. Nejen hodnota ČEZ, ale celého indexu pražské burzy více méně koreluje s neprůhlednými aktivitami vlády spojenými s majoritní akcionářskou politikou v ČEZ.

Již zmíněný proces zestátnění francouzské EDF je přitom zcela jiným příběhem. Francouzská vláda totiž nejprve minoritním akcionářům, kteří tvoří asi 16 procent, nabídla výkupní cenu 12 eur za akcii, což bylo asi o 50 procent nad úrovní tržní ceny v době, kdy vláda o této hranici začala hovořit. Česká vláda ale zřejmě volí opačný postup, kdy vlastně ani o výkupní ceně akcií nehovoří. Výsledkem je, že tržní cena akcií ČEZ kolísá, což je přirozenou reakcí trhu na přetrvávající nejistotu.*