Budoucnosti Huawei v Evropě teď leží v rukou Německa. Vydá se stejnou cestou jako Velká Británie?
Velká Británie v polovině července předvedla otočku o 180 stupňů ve svém názoru na spolupráci s čínským technologickým gigantem Huawei. Kabinet premiéra Johnsona nyní razantně odmítá v jakékoliv formě připustit účast společnosti při výstavbě 5G infrastruktury na území ostrovního království. To tímto krokem přistoupila na rétorickou linii propagovanou USA. Rozhodující slovo v další etapě tedy bude mít jedna z nejsilnějších evropských ekonomik – Německo. Prozatím nic nenaznačuje, že by se kancléřka Merkelová ztotožňovala s postojem britského ministerského předsedy.
Zatímco se lídři zemí Evropské unie snažili během uplynulého víkendu najít shodu týkající se fondu obnovy evropské ekonomiky a evropského rozpočtu na příštích sedm let, možná si neuvědomili, že neméně důležitá bitva o budoucí podobu Unie se odehrává na zcela jiném, technologickém bojišti. Podle Constanze Stelzenmüllerové, analytičky Financial Times zaměřující se na Německo a transatlantickou bezpečnostní politiku, „Evropa stojí před osudovým rozhodnutím o Huawei“.
Evropská sedmadvacítka se prý dosud mohla v otázce připuštění čínského technologického gigantu k výstavbě sítí páté generace schovávat za postoj Velké Británie. Ta totiž ještě donedávna dávala najevo, že s Huawei na 5G sítích hodlá spolupracovat, její stanovisko se ale v první půlce července změnilo. S počátkem příštího roku totiž britští mobilní operátoři nesmí k výstavbě 5G sítí využívat technologie firmy Huawei, a pokud již nějaké její komponenty využili, musejí se jich do roku 2027 zbavit.
Amerika na lovu spojenců
„Evropané se nyní ocitli v situaci, kdy se budou muset rozhodnout, a jak Spojené státy, tak Čína jim pomalu dávají nůž na krk,“ uvedla Stelzenmüllerová pro Financial Times. A už dnes je evidentní, že Evropská unie je v přístupu ke společnosti Huawei rozpolcená. Francie již dříve uvedla, že jí ban neudělí, pouze bude apelovat, aby tamní operátoři využili jiné dodavatele. Státem vlastněná síť Orange ale už pro 5G sítě zvolila Nokii a Ericsson.
Španělská zpravodajská služba minulý měsíc řekla, že dodávky od Huawei jsou bezpečné a v souladu se španělskou legislativou. Síť 4G španělské Telefóniky je na technologiích od Huawei postavená kompletně. Podobně je na tom švédská telekomunikační společnost Tele2. „Využili jsme komponenty Huawei pro 4G sítě a dosud jsme nezaznamenali žádné bezpečnostní problémy,“ uvedl švédský ministr energetiky a digitalizace Anders Ygeman. Stejnou stranu barikády zvolilo také Maďarsko, jehož premiér Viktor Orbán nezastírá, že mu na dobrých vztazích s Čínou záleží. I proto jeho vláda loni v listopadu řekla, že jí nejsou známy žádné skutečnosti dokazující, že by komponenty od firmy Huawei představovaly bezpečnostní riziko a že s Huawei ve svých plánech na výstavbu 5G sítí počítá.
V tom je ovšem Maďarsko mezi zeměmi bývalého východního bloku výjimkou. Rumunsko, Lotyšsko, Estonsko nebo Česko už před několika týdny až měsíci podepsaly memoranda, v nichž vyjadřují ochotu s Washingtonem na bezpečnosti svých 5G sítí spolupracovat. Klíčovým spojencem USA je v tomto ohledu Polsko. Premiér Mateusz Morawiecki krátce po britském rozhodnutí Huawei ze své infrastruktury vypudit přišel s prohlášením, ve kterém ostatní členy Evropské unie vyzval k následování americké linie. Poláci dokonce loni na svém území zatkli zaměstnance firmy Huawei, který byl obviněn ze špionáže, načež Varšava vyzvala země EU i NATO k jednotnému postupu vůči čínskému technologickému obru. Středoevropskou linii razí také Dánsko, jehož největší operátor TDC zvolil pro své 5G sítě firmu Ericsson poté, co dánský ministr energetiky Lars Christian Lilleholt zdůraznil nutnost dbát na bezpečnost sítí páté generace, aniž by ale Huawei přímo jmenoval.
Německá divoká karta
Zdá se tedy, že rozhodující slovo bude mít Německo. Ani to ale není v otázce využití či nevyužití Huawei jako dodavatele pro 5G sítě jednotné. Naposledy musela spolková kancléřka Angela Merkelová (CDU) čelit tlaku opozičních stran kvůli Huawei letos v únoru. K uvědomění si bezpečnostního rizika ale vládu vyzval také člen Spolkového sněmu za CDU/CSU a předseda zahraničního výboru Norbert Röttgen. Na druhé straně před rokem šéf Spolkového úřadu pro informační bezpečnost Arne Schönbohm v rozhovoru pro list Spiegel uvedl, že „riziko je zvládnutelné“.
Rozhodování Německa o tom, zda do výstavby svých 5G sítí pustí Huawei, nebude jednoduché. Německo totiž na své straně potřebuje mít jak Spojené státy, tak Čínu. A to především z ekonomických důvodů. Koneckonců i americké tažení proti Huawei má ekonomické pozadí. „Je to především jedna z front obchodní války mezi USA a Čínou. Huawei je pro Čínu mimořádně důležitá firma. Představuje něco, co Čína stovky let neměla, tedy technologický náskok. Američané nejsou rádi, pokud jsou pozadu, což je normální chování velmoci,“ řekl v CNN Prima NEWS Jakub Rejzek, ředitel Výboru nezávislého ICT průmyslu. Spojené státy nemají podle Rejzka v oblasti telekomunikačních technologií žádného zásadního hráče. „Snad až na Cisco, ale to se soustředí především na jádro sítě a nikoli na přístupovou část, která je z technologického hlediska nejnáročnější a pro operátora je její vybudování nejnákladnější,“ dodal.
Česká pozice ve vztahu k Huawei je známa. A to nejpozději od prosince 2018, kdy Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE. „Používání těchto prostředků představuje bezpečnostní hrozbu,“ uvedl tehdy NÚKIB. „Na zmíněném varování před některými technologiemi se v tuto chvíli nic nemění. Je i nadále závazné pro subjekty spadající do kompetence NÚKIB, respektive pod Zákon o kybernetické bezpečnosti,“ uvedl koncem května pro CNN Prima NEWS mluvčí NÚKIB Radek Holý. Podle Holého to ale neznamená, že by tento úřad určoval, co si kdo může koupit. Pouze říká, že varování musí být zohledněno při standardizovaném řízení rizik.
Další z nových forem hybridních válek?
„Ačkoliv jsem velký příznivec transatlantické vojenské spolupráce, vadí mi fikce obchodního sporu jako sporu vojenského. Totiž vyloučit jednoho z dodavatelů na základě spojeneckých závazků ve vojenské organizaci,“ říká Rejzek, podle něhož by případné vyřazení Huawei z výstavby 5G sítí u nás znamenalo velkou komplikaci pro operátory. Podstatným rozdílem mezi 5G a staršími generacemi je totiž schopnost spojovat datové toky pomocí různých frekvenčních úseků. „Proto je důležité stavět komplexní řešení pro všechna přidělená pásma. To z evropských firem umí Ericsson a částečně Nokia. Korejský Samsung nepodporuje starší generace 2G a 3G. Vyřazením jednoho významného dodavatele postavíte operátory do velmi špatné vyjednávací pozice. Většina z nich už nyní pracuje s více dodavateli. Politika nejméně dvou výrobců má chránit síť před výpadky dodávek a následky případného bankrotu dodavatele,“ dodal šéf Výboru nezávislého ICT průmyslu.
Na problematičnost zúžení počtu možných dodavatelů komponent pro 5G sítě poukazuje také Antonín Mlejnek, místopředseda představenstva společnosti Edera, která zajišťuje připojení k internetu v Pardubicích a okolí. „Obavy ze zapojení Huawei jsou iracionální. Vše, před čím se v jejím případě varuje, se dá vztáhnout na jakéhokoli výrobce 5G sítí a jiných řešení. Pokud je správce sítě příčetný, musí brát riziko průniku dat zevnitř ven seriózně u jakékoli hardwarové platformy. A dá se mu účinně bránit. Budeme-li se bát, můžeme se rovnou vrátit k poštovním holubům a modlit se, aby je někdo z vedlejší vesnice nekrmil lépe než my a nedonášeli mu naše zprávy,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.
Existuje ještě jedno riziko, které může být s případným evropským vetem na Huawei spojeno. A sice odvetná opatření ze strany Číny na evropské dodavatele komponent k 5G sítím. Například Ericsson vyhrál přímo v Číně mnoho výběrových řízení a přímo ze svých provozů v Asii zajišťuje obří dodávky na miliardový trh. A nejde jen o Asii. Dalším kontinentem, kterého se v dohledné době bude týkat „zasíťování“ datovou infrastrukturou, je Afrika. I tam se dá očekávat lítý boj o to, kdo klíčové komponenty dodá.
